Dicey, Albert Venn (1835-1922) Britský právník. Nejznámější je díky svému klasickému pojednání o ústavním právu Úvod do studia ústavního práva (Introduction to the Study of the Law of the Constitution, 1885) a svým Předná.fkám o vztahu mezi zákonem a veřejným míněním v Anglii během devatenáctého století (Lectures on the Relation between Law and Public Opinion in England during the Nineteenth Century, 1905). Po pÚsobení na Trinity College a advokátní praxi se v roce 1882 stal profesorem anglického práva. Prvním jeho publikovaným dílem byla krátká studie o Státní radě, psal ale také o konfliktu zákonÚ a později vydal několik prací o irské samosprávě (se kterou nesouhlasil). Sem patří například Argumenty Anglie proti samosprávě (Englanďs Case against Home Rule, 1886) a Krok do tmy (A Leap in the Dark, 1893). V roce 1920 - krátce před smrtí - publikoval spolu s R. S. Raitem Úvahy o unii mezi Anglií a SkOtskem (Thoughts on the Union between England and Scotland).
Zdá se, že profesionální kariéra Diceye příliš neuspokojovala. Pravděpodobně byl zklamán tím, že jeho ambice na dráhu politika či soudce zÚstaly nenaplněny. Jeho věhlas byl však bezpečně podložen jeho právnickým učením a dvěma hlavními díly, která - byť byla hodně kritizována - zÚstávají i po letech mistrovskými ukázkami kritického pojednání.
Úvod do studia ústavního práva pojednává o tom,. co Dicey nazýval dvěma či třemi řídícími principy, které pronikly do moderní konstituční Anglie. Byly jimi svrchovanost parlamentu, VLÁDA ZÁKONA a koexistence zákona s konstituční konvencí. Dicey sám připravil v letech 1885-1923 osm vydání své práce, která zahrnovala kromě hlavních témat mnoho krátkých pojednání o jiných nál1lěc tech (například právu veřejného shromážďování, svobodě projevu, vládní odpovědnosti, referendu, stanném právu, občanské povinnosti sloužit v armádě).
Diceyovi kritikové se ve dvacátém století soustředili na jeho tzv. whigské názory na volnost rozhodování vlády a jeho údajné nepochopení francouzského administrativního právního systému. Po dlouhém období konzervativní vládní politiky je však možné, že se jeho názory na vládu zákona dočkají všeobecného kladného ohlasu.
DiceyÚv rozbor parlamentární svrchovanosti a role konstituční konvence se setkal s mírnější kritikou - i když nedávno se rozvinula diskuse o dÚsledcích jeho analýzy v nových situacích, jež Dicey nemohl předvídat (například ústavy jednotlivých stáli britského Společenství národÚ). Zvláště sporným bodem byla otázka, zda je svrchovaný zákonodárný sbor ve Spojeném království - jak jej popisoval Dicey - právně schopen ochránit svoje vlastní zákQny před jejich zneplatněním prostřednictvím uzákonění zvláštního zpÚsobu a formy pro zákony zvláštní dúležitosti.
Mnozí, kdo Diceyho stanoviskúm mnohé vytýkali, však také měli mnoho co říci v jeho prospěch. James Bryce o něm prohlásil, že měl schopnost vysvětlit jisté dÚležité body s dokonalou pronikavostí a přesvědčivou silou, a Harold~Laski jej nazval "nejvýznačnější postavou lické právní vědy od Maitlanda". GM

odkazy
Dicey, A.V.: Introduction to the Study ()(the Law of:-/ the Constitution. Londýn: Macmillan, 1959.
_: Lectures on the Rellltion between Law llnd Public Opinion in Englllnd during the Nineteenth Century. Londýn: Macmillan, 1914.
literatura
Cosgrove, R.A.: Albert Venn Dicey. Victorilln }urist. Londýn: Macmillan, 1981.
Lawson, F.H.: Dicey revisited. Politiclll Studie.\' 7 (1959), 109-26 a 207-21.